pondělí 27. února 2017

Zase jsem nic nepochopila

V sobotu jsme byli v Rudolfinu na výstavě jednoho z nejžádanějších současných fotografů.
Kdybych si nepřečetla, že "jeho snímky se vyznačují velkou bezprostředností a klamnou jednoduchostí. Kompozice často budí dojem, že vznikly náhodou nebo ledabyle, ale při bližším pohledu je zjevné, že byly velmi pečlivě naaranžovány a konceptualizovány, " tak si myslím, že si z nás pan fotograf dělá srandu. A největší sranda na tom je, že on si ji opravdu možná dělá!
Fakt jsme se dost pobavili, např. série fotek, jak němečtí důchodci chodí lesem, je báječná.
Jako kdyby je fotilo malé dítě, které zrovna zakoplo o hřib a spadnul mu foťák.
Nechybí ani trocha obscénnosti, soukromě jsme výstavu pojmenovali "u zrzavých pipin".
Líbila se mi ale ledabylá instalace, tady opravdu věřím, že nahodilost je hodně připravena a zinscenována. Někde jsou fotky připíchnuty jen špendlíky, to mě taky bavilo.
Pravda ale je, že tyhle fotky jsou zapamatovatelné, prostě originály. Kdyby mi jednu z nich někdo zamíchal mezi jiné fotky, okamžitě autora identifikuju.
A o to asi (nejen) v umění jde.
 













 
 

neděle 26. února 2017

Film!

Dnes velký filmový zážitek.
Bába z ledu od Bohdana Slámy.
Úžasnej čistej film o vztahu na starý kolena, o rodině, o synech, kteří jsou pičusové (řečeno slovy Pavla Nového). A taky o otužování, jen z toho pohledu na ledovou vodu začala půlka diváků kašlat.
Babičce a Stele se sice nelíbila dost naturální sexuální scéna paní Kronerové a pana Nového, ale mně to tam prostě patřilo. Navíc ta pointa! (Neprozradím, nebojte se.)
Jednička s hvězdičkou!
Kam se hrabe La La Land.



čtvrtek 23. února 2017

Tam, a zase zpět

Začátkem listopadu jsem posílala Kryštofovi do AU přání k narozeninám a pár českých časopisů. Narozeniny měl za dní. Balíček tam vůbec nedorazil, a včera se mi po skoro 4 měsících vrátil zpět.
Je to hrozně divný pocit, zjistit, že nemůžete svýmu dítěti vůbec nic poslat na druhý konec světa. Že je to opravdu hrooozně daleko.
Aspoň, že existuje face time, protože jinak bysme byli bez kontaktu.
To bych se ustýskala.


středa 22. února 2017

Zdravý oběd

... a realita.


Nemůžu za to, ale po vlašáku bych se čas od času utloukla.
Nevyměnila bych ho ani za teplý kapustový salát s hruškou a granátovým jablkem, i když vypadá moc hezky a krásně se mi o něm čte. Spíš než na kvalitu jídla dám na kvalitu čtení.
Kuchařské časopisy kupuju svému muži.
Ten je ocení a něco dobrýho mi uvaří.

V posledních dnech pracovní lavina.
Včera večer jsem naštěstí dopsala tu vánoční komedii, sice v první verzi, ale je to tam!
Vůbec nevím, jestli to vlastně je komedie, a jestli to je dobrý ... to už vůbec ne.
Ale ulevilo se mi.
Co jsem chtěla říct, to jsem řekla.

Včerejší poznatek o mužích středního věku: Dělí se na ty, kteří si pěstují svou image, a na ty, co prostě jsou.



sobota 18. února 2017

Paterson

Včera kino v zajímavé sestavě: moje dítě, dítě mojí sestry, dítě mojí sestřenice, a já.
Bála jsem se, že je svým výběrem filmu otrávím, ale kupodivu ne.
Všem se to líbilo.
Kdybych ten film měla popsat jedním slovem, nenapadne mě nic přesnějšího než zvláštní.
Pomalý, poetický, o obyčejných věcech, ale neobyčejně.
Významnou roli v příběhu hraje stereotyp.
Hodně mi to připomnělo jedno moje kancelářské zaměstnání ve dvaceti, ze kterého jsem po 14 dnech právě kvůli stereotypu odešla. Odejít nebo zemřít. Jiná volba pro mě nebyla.
Miluju ovšem stereotypy, které se nějak zázračně promění v rituály.







čtvrtek 16. února 2017

Dnes

Abych pořád nekupovala jen vánoční ozdoby, tak jsem dnes Stele pořídila rovnátka a sobě pekelně rudou rtěnku. Prý bezvadně drží a neobtiskuje se, říkala GetTheLouk. To doufám, protože je to nejdražší rtěnka v mým životě.
A právě jsem dokončila e-nákup na Košík.cz.
Zítra se mi nechce jít do krámu.
Chce se mi psát a navečer jdeme do kina.
 
Dnes krásný počasí, ale užila si ho jen Cherry.
Když jsem lítala pološílená po bytě, že nestíhám, tak ona si hověla na terase. Pobavilo mě to.
Někdo se holt má.
 
 Zatím známe Tobiase jen skrz obrazovku. Vypadá to, že pořád spí.
Ale vůbec to není pravda.
 

 
 

úterý 14. února 2017

Mohla jsem mít židli

Poslední dobou mě dost bolí záda, tak jsem poslala do kytek svoji starou psací židli, sloužila mi věrně deset let. Našla jsem si na netu novou, jenže: Jenže jsem v ten samý den, kdy jsem si pro ni měla jet, našla nabídku na prodej starých vánočních ozdob. Za stejně velké (velké!) peníze.
Jak si myslíte, že to dopadlo.
Přesně tak.
Židli nemám, záda mě bolí, ale ta radost z ozdob!!!!!!!!!!!!!!!!!

 Z toho, jak je zabalená krabice, se dá odhalit spousta věcí o prodávajícím. Zde - hodně kouří, ozdoby jsou nasáklé letitým kouřem, čte reklamní letáky a blesk. Kupuje vajíčka od nosnic v klecích bez podestýlky. Ovšem písmo má úhledné.
 


 Muchomůrky sbírám. Takže další do sbírky.
 

 Vlevo velmi staré ozdoby, takovou jsem neměla zatím ani jednu
 
 Unikátní. Ježíšci v ořechových skořápkách + další věci ve skořápkách.
Velmi staré.
 
 Labuť ve skořápce
 
 Muchomůrka a nějakej další binec ve skořápce
 
 Hrací vánoční strojek
 
Zvířátka ve skleněných koulích, celkem jich je 6