Jestli je moje profese v něčem náročná, pak v tom, že i když se na 247 % věnujete přípravě a psaní nějakého projektu, stále musíte mít v zásobě nějaké další nápady a věnovat se i jim. A snažit se pro ně získat náklonnost nějakého tv producenta, což vůbec není jednoduché. Všude fungují partičky kamarádů a oblíbenců, ale já nikdy do žádné nepatřila.
Pokládám tedy za obrovský zázrak, že se přesto psaním živím a jsem za to neskonale vděčná. Akorát nevím přesně komu.
Dnes nám přišel kolektivní dopis od jednoho z herců, který popisuje situaci napříč českými televizemi, a nebylo to příjemné čtení. Když totiž projekt končí, dozvíte se to většinou tichou poštou, max. hromadnou neosobní esemeskou. Žádné vysvětlení, poděkování, podpis ... nic.
Prostě už vás nepotřebují a nazdar.
No.
A protože se navíc strašně krade, takže první, co uděláte, když máte nějaký nápad, je co?
Běžíte s ním k advokátce!
Chtěla bych být Vaším hafíkem. Přejí krásný den Vám i hafíkům.Marie
OdpovědětVymazatHafíci se mnou píšou. Tichá podpora. Už jsme sehraní. I vám krásný den!
VymazatLucie, Vaše texty jsou vtipné a čtivé,proto se psaním živíte a nemusíte nikomu děkovat!
OdpovědětVymazatSituace kterou jste popsala jsem zažila ve školství a teď aktuálně zažívám ve zdravotnictví jako pacient.Co já bych dala za podání ruky, oslovení jménem, pár milých slov a vysvětlení...